,,VÍNO DĚLÁME S NADŠENÍM,“ ŘÍKÁ VINAŘ ZE SLOVÁCKA. ZÍSKÁVÁ CENY Z CELÉHO SVĚTA

ZA SVÉ VÍNO SBÍRÁ MEDAILE V PRESTIŽNÍCH SOUTĚŽÍCH PO CELÉM SVĚTĚ. PŘITOM ZAČAL VÍNO DĚLAT OD DEMIŽÓNU, JAK SÁM O SOBĚ ŘÍKÁ ŠTĚPÁN MAŇÁK Z ŽÁDOVIC NA HODONÍNSKU.

V čem spočívá tajemství úspěchu vašich vín?

Hlavně je to díky kolektivu lidí, které baví dělat víno. Především náš enolog je zapáleným vinařem.

Kdy jste začal vinařit?

Od mala mě bavilo pěstování a zpracování vína i ovoce. Bavil jsem se tím a časem začalo být víno úspěšné na místních koštech. Vinařství se pak rozvinulo postupně, plynule.

Zdědil jste zálibu po někom z rodiny?

Po rodičích jsem zdědil malý sklípek. Asi před třiceti lety jsem ho vybagroval a udělal ho větší. Vlezlo se tam pak asi třicet tisíc litrů. V roce 2000 jsme už koupili starší halu v bývalém JZD. Dnes už děláme i tři sta tisíc litrů za rok.

Jak se tedy vaše rodinné vinařství za těch dvacet let prosadilo na trhu? Bylo to těžké?

Bylo, protože jsem chtěl dělat kvalitní vína a výhradně moravská. Šlo to pomalu, nebyl to žádný skok. Na vše jsem si musel vydělat, nic jsem nezdědil. Také jsem nešel například do rychle ziskových stáčených vín, nevalil jsem kamiony a dovozová vína. Prosazoval jsem kvalitu. A to je vždycky problém. Protože víno je pak dražší. Dnes už je to jinak, zákazníci jsou ochotni zaplatit za kvalitní víno i vyšší částky. V začátcích ale kladli největší důraz na cenu. Víno prodáváme výhradně v lahvích a výhradně z moravských hroznů.

Máte vinařské vzdělání, nebo jste samoukem?

Mám zemědělskou technickou školu s oborem mechanizace zemědělské výroby. Studoval jsem ji ve Strážnici. Vinařství jsem se naučil sám. Vtipné je, že i náš skvělý enolog je vyučeným elektrotechnikem.

Na jaká vína se zaměřujete?

Baví mě velký sortiment, tolik druhů vína, co děláme my, nemá žádné velké vinařství. Líbí se mi nové odrůdy, rezistentní, které nepotřebují žádnou chemii a dají se vyrábět v bio kvalitě, bez jedů. Aktuálně to nejlepší je teď v Salonu vín ve Valticích. Je to odrůda Rotgipfler, kterou jsme vysázeli na pěti hektarech.

Kladete důraz na terroir, tedy vína charakteristická pro danou oblast. Jak ovlivňuje vaše vína?

Naše vinice na Žádovicku jsou na vápenných spraších. Je to trochu jiná půda oproti okolí Pálavy. Vápenec je tady už rozložený a půda má vysoký obsah vápníku. To se v charakteristice vína projeví. Svou roli sehrávají i kopce a jižní svahy, na nichž hrozny suprově dozrávají.

Jaká jsou tedy typická vína Žádovicka?

Děláme vína suchá i polosuchá a polosladká. Jsou minerální, šťavnatější, svěží. Protože kyselinky jsou tady vždy o kapičku vyšší než jinde. To pro nás bylo velkým plusem právě v posledních letech, kdy vinaři z jiných oblastí museli kyseliny do vína přidávat uměle. Pro naše víno to bylo velmi významné plus, protože nejlepší je, když se nic nemusí přidávat uměle.

Co je na práci vinaře nejtěžší?

Pro mě je to vždycky byrokracie. Nevadí mně dřina na vinici, práce, papírování je ale nejhorší. Pomalu každý měsíc k nám přijdou dvě kontroly, pořád někdo chce různé evidence. Je to spousta papírování. Dřív jsem to dělal sám, dnes už na to mám lidi.

Co vás naopak na vinařině těší?

Radost z úspěchů, když víno vyhraje a získá ocenění, to je povzbuzující. A pak, když lidi jsou z vína nadšeni. Zrovna včera jsme měli velkou ochutnávku vín a lidé byli spokojeni, víno chválili. Takové dělení radosti je možná víc než zlatá medaile.

Věnujete se tomu celá rodina, jak máte rozdělené role?

Já zajišťuji provoz, syn se věnuje obchodu a manželka dělá evidenci a papírovou práci.

Dochází občas k profesním střetům? Kdo vyhrává?

Občas to zaskřípe jako všude jinde, ale vždycky to dopadne dobře. Musí k tomu být tolerance z obou stran. Někteří známí se diví, že nám to funguje, protože s manželkou jsme dvacet čtyři hodin denně už dvacet let. Občas jsou věci, které musí člověk nechat plavat a dát druhým prostor. To funguje i s naším enologem. Je zvídavý, rád zkouší nové postupy a u nás k tomu má zázemí i vlastní laboratoř.

Jaké novinky chystáte?

Chceme se víc zaměřit na nové rezistentní odrůdy, které nevyžadují chemické ošetřování. V chuti si nezadají s našimi odrůdami, některé jsou o něco aromatičtější.

Zdroj: Dagmar Sedláčková