Zveřejněno: 10.05.2018
Autor: (li)

Je tu nesporně tak zvaně dvourychlostní politika EU, kdy se výrazně zvýhodňují staré země EU, ač si to navenek úředníci EU nechtějí připustit. Konference k výplatám agrárních evropských podpor na období 2021-27 konaná v Lichtenštejnském paláci 26. dubna tohoto roku to potvrdila. Vyjadřovali se k tomu delegáti z většiny zemí střední a východní Evropy a svou detailní analýzou stavu českého zemědělství to potvrdil i prezident Agrární komory ČR ing. Zdeněk Jandejsek.

Jak se na situaci v našem zemědělství dívá šéf jedné z největších agrárních organizací – Zemědělského svazu ČR ing.Martin Pýcha, o tom již více v rozhovoru.

Na konferenci „Aktuální zemědělská politika EU v novém rozpočtovém období po roce 2018“, proběhla diskuse o Víceletém finančním rámci Evropské unii na roky 2021-2027.Co Vás na ní nejvíce zaujalo?

Dlouhodobý rozpočet EU a samozřejmě rozpočet na SZP je základním předpokladem pro nastavení společné zemědělské politiky EU po roce 2020. Samozřejmě že případné krácení rozpočtu by mělo významný dopad do výše podpor, ale také by se musel logicky promítnou do nároků na zemědělce. Navíc postoj jednotlivých zemí k rozpočtu je důležitý ve vazbě na postoj k srovnávání plateb. Čistí plátci, jako např. Holandsko či Dánsko odmítají navýšit svůj příspěvek do společného rozpočtu EU ale také odmítají plnou konvergenci, tj. srovnání plateb mezi jednotlivými zeměmi EU.

V Lichtenštejnském paláci se mluvilo také nejen o různých podporách farmářů ze státních rozpočtů těch kterých zemí EU, ale co je méně pochopitelné, o velmi rozdílných podporách v eurech na hektar půdy. Předseda odborového svazu pro zemědělství a potravinářství sdruženého v odborové organizaci ASO Bohumír Dufek zmínil tyto státy a jejich příjmy dotací pro farmáře : Belgie – 400 euro/ha, Nizozemí – 393 euro/ha, Dánsko – 325 euro/ha. Na druhé straně má Česká republika 239 euro/ha, Rumunsko – 117 euro/ha, Estonsko 118 euro/ha, Bulharsko 152 euro/ha. Jak si tento nestejný ekonomický metr 14 let po přistoupení zemí střední a východní Evropy do společenství 27 zemí EU vysvětlujete?

Částečně jsem se o tom zmínil již v předchozí otázce. Společná zemědělská politika je v mnoha parametrech odlišná v jednotlivých zemích. Mezi ty nejvýznamnější patří samozřejmě rozdílné platby, které stále převládají a budou i po roce 2020. Je otázka, zda je možné objektivně nastavit spravedlivé nastavení podpor, když se pohybujeme ve 28 zemích s odlišnými ekonomickými, právními a daňovými podmínkami. A nejen přímých plateb, ale i dalších podpor vč. národních dotací. Je zřejmé, že země, které mají vyšší přímé platby se brání jejich srovnání. Naopak Evropská komise přichází s dalším rozdělováním zemědělců a to návrhem na zastropování plateb. Zkrátka, i nastavení SZP a výše podpor je tvrdý boj a je třeba ho intenzivně vést při každé reformě. Co si neuhájíme sami, za nás nikdo neudělá.

Jistě taky s obavami sledujete snižování úrodnosti půdy, především ale její schopnost poutat v sobě vodu. Exministr Jurečka se zabýval zvyšováním rozloh vodních nádrží a různých rybníčků, co podle Vás by nejvíc pomohlo?

Retence vody v krajině je jedno z nejdůležitějších témat u nás. Změny klimatu, jiná struktura srážek tento problém ještě zvětšuje. Z jižní Moravy která byla v minulosti vnímána jako produkční oblast, je dnes region, kde výsledky zemědělců jsou horší než v tzv. LFA oblastech. Navíc je to problém, který nemá krátkodobé řešení a o to je to složitější. Na strategii, jak zadržení vody a stále častější sucha řešit se musí shodnout všichni politici. Podle mého názoru je řešení v celém komplexu opatření. Nejvíce vody zadrží kvalitní půda s vysokým obsahem organické hmoty. Proto je třeba nejen zvýšit stavy zvířat, ale také vracet organickou hmotu do půdy i dalšími cestami jako jsou komposty, zaorávka slámy, meziplodin atd.. Vedle toho je třeba ale také stavět malé retenční nádrže, ale i velké nádrže, rozšiřovat poldry, podporovat vsakování půdy a další opatření. Zemědělci např. potřebují zdroj vody pro zavlažování v létě, ale dnes např. nemají šanci ji v létě čerpat, protože vodohospodáři jim to kvůli nízkým stavům nepovolí. Je třeba tu vodu zadržet v době kdy je jí dostatek a v létě poskytnout zemědělcům k zavlažování.

Dá se ještě dnes zvýšit poměr plodin na agrárních výměrách? Mám na mysli obiloviny, brambory a cukrovku, o nichž a jejich propadu v rozloze byla na konferenci především řeč.

Všechno je otázka ekonomiky. Pokud se budou k nám dovážet tyto komodity za ceny, která nepokryjí výrobní náklady našich pěstitelů, tak se jejich plochy nezvýší. Spíše naopak. Např. u cukrovky se po zrušení kvót přerozděluje trh. Plochy cukrovky se u největších producentů ve Francii, Německu a Polsku zvýšily a ceny cukru se propadly. Nyní se čeká, kdo trh opustí a kdo zůstane. A jsme zase u výše uvedených podpor, které jsou v různých zemích různé a ty pomáhají zemědělcům tyto situace překonat. Pokud je nebudou mít i naši producenti, tak logicky přejdou ke komoditám, které nějakou ekonomiku zajišťují. Proto je tady tak vysoká výměra obilovin, kukuřice a řepky.

Jako zástupce především zemědělců hospodařících na větších celcích, ať již formou zemědělských družstev, akciových společností nebo jinak označovaných velkých firem jistě nesouhlasíte s návrhem o zastropování. Co by to konkrétně způsobilo?

Se zastropováním plateb samozřejmě nemohu souhlasit. Není v něm nic racionálního a smysluplného. Naopak je to pouze politický populismus. Už jenom to, že EU na jedné straně podporuje spojování zemědělců a vytváření větších farem a na straně druhé, když je někdo velký, je za to trestán, tak ukazuje nesmyslnost tohoto opatření. Pokud bude zavedeno na úrovni 60 tis. Euro, ohrozí to především zbytek živočišné výroby u nás. Ta je koncentrována především u větších zemědělců a navíc je její ekonomika složitá. Ceny často kolísají a často tak na ŽV tyto podniky prodělávají. Pokud tedy tyto podniky ztratí významnou část plateb budou se orientovat pouze na rostlinnou výrobu bez ohledu na všechny negativní důsledky pro venkov, krajinu atd.

Zastáváte dost významnou funkci v zahraničních agrárních strukturách v rámci EU. Můžete přiblížit organizaci kde působíte, jakou tam zastáváte funkci a co vše můžete a chcete ovlivnit?

Jsem viceprezidentem ve Všeobecném výboru zemědělských družstevních organizací v EU (COGECA), která je součástí společné organizace COPA – COGECA. Ta reprezentuje zemědělské a družstevní organizace v zemědělství. Každý víceprezident má na starosti nějakou oblast, které se věnuje. Já mám na starosti oblast neférových obchodních praktik a rozvoj družstev v zemích střední a východní Evropy. Nejvíce času ale všichni stejně věnujeme nové zemědělské politice. Například z hlediska zastropování plateb se nám podařilo přesvědčit naprostou většinu zemědělských organizací z jiných zemí, že je třeba, aby toto zastropování bylo dobrovolné, tj. aby si ho mohl každý stát nastavit dle svého uvážení. COPA – COGECA tak má stejnou pozici, jako Zemědělský svaz. Jsou i organizace ze zemí, kde mají malé zemědělce, které nesouhlasí s jakýmkoliv zastropováním jako například ze Švédska či Dánska.

Dá se ještě změnit nebo zlepšit celkový rámec podpor na zmiňované období do roku 2028? Jak na konferenci prozradili i někteří z řad úředníků EU, měl by se rozpočet podpor pro farmáře snížit na úkor, tedy podporu imigrantů a výdajů na armádu a zbrojní průmysl.

Bohužel ano, rozpočet by se měl snížit o cca 5-6%. Ale dopady budou na každou zemi jiné. Podle našich předběžných informací, by čeští zemědělci měli patřit mezi nejvíce krácené a když k tomu přičtete zastropování plateb, tak to může znamenat naprostou ztrátu konkurenceschopnosti pro naše podniky, tj. pro největší producenty.